Same things / Different light

Výstava Marcela Steckera s jednoduchým názvem „ ... “, kterou je možné zhlédnout v prostorách ateliéru Josefa Sudka na Újezdě, je v mnohých aspektech výjimečná. Mladý autor (student magisterského programu Katedry fotografie na pražské FAMU) divákovi předkládá velice ucelený a vyzrálý soubor fotografií, který z mého pohledu naprosto naplňuje současný význam této specifické pražské galerie. Jejím posláním je zpřítomňovat génia a novátora české fotografie, Josefa Sudka, prezentací umělců, kteří se stejným médiem experimentují. Marcel Stecker, který pochází z fotografické rodiny, vystupuje již jako student na FAMU výrazně do popředí svým zájmem o propojení tradiční fotografie s konceptuálním uměním a zájmem o vizuální teorie. Nepochybně i pro toto jasné směřování můžeme jeho výstavu v realizaci Lucie Mlynářové, zhlédnout právě v prostorách tak renomovaných. Precizním originálním zvětšeninám, které dominují hlavnímu prostoru, velice citlivě sekundují light-boxy, obsahující nasvětlené černo-bílé fotografie nebo tisky na průhledné fólii. Hlavním hrdinou této komorní výstavy je světlo. Tahle efemérní „věc“ je v první řade esenciální pro médium fotografie. Marcel Stecker, toto médium (tak jako mnoho jiných před ním) technicky brilantně ovládá, a tak si na základě intelektuálních znalostí mohl dovolit zajít tzv. ještě dál. Soubor prezentovaných fotografií tak primárně nemluví o „psaní světlem“, ale naopak o čtení ve světle. V celé výstavě je silně přítomná ambivalence vnímání.
Světlo tady reprezentuje jak způsob (médium), tak symbol (význam). Běžné objekty, reprezentující současnou lidskou nevnímavost, fotografuje Stecker s perfekcionismem jemu i médiu vlastním, a tím je přivádí do naší pozornosti. Nejvýstižnější by asi bylo říct, že autor staví objekty do „jiného světla“. To u Steckera skutečně iluminuje, kopíruje, zvěčňuje, ale hlavně přetváří objekt na symbol, který v divákovi vytváří zvláštní pocit bezčasovosti. Určitá „magie“ je přítomná nejenom v práci se způsobem přepisu, ale i ve výběru objektů, ve kterých se objevují např. religiózní i astronomické odkazy. To platí hlavně u dvou fotografií s názvem „Fáze měsíce“, které propojují prostor ateliéru a bývalé temné komory. Autor v nich spojuje dva přístupy, které používá na výstavě a to černobílou fotografii a light-box. Fáze měsíce mají zdroj světla umístěn uvnitř rámu fotografie, čímž vzniká fotografie ne podsvícená, ale nasvícená. Je to jakási magická hříčka se vzdáleným symbolem času. Mezifáze. Mezi fotografií, která o světle mluví, a fotografií, která světlo vydává. Obě tyto části spojuje měsíc. Ten, který ve skutečnosti světlo jenom odráží, ale člověk ho na nebi vnímá jako svíticí objekt. To, že tohle umí i fotografie, nám na ve svých dílech ukazuje i Marcel Stecker. Síla jeho fotografií je mimo jiné v jejich přirozenosti. Podobají se románskému nebo byzantskému umění. Jsou přímé a jasné, bez autorovy snahy se performovat. Mají důvod i smysl. Jsou psané světlem a světlem se také čtou. Tím vnitřním.

Ladislav Babuščák, listopad 2011